Procestovala jsem svět, poradím Vám.
ONLINE KANCELÁŘ
dnes 21.11. od 08:15 do 17:00
dnes 21.11. od 08:15 do 17:00
Antarktida láká všechny dobrodruhy a průzkumníky již od něpaměti a nejinak tomu je v případě Arktidy. Obě tyto oblasti dobrodruhy přitahují hlavně kvůli svým přírodním krásám téměř nedotčených člověkem a jedinečnému spojení člověka a přírody a člověka a polárních zvířat.
Antarktida
Geografie
Antarktida je samostatný kontinent rozprostírající se v blízkosti jižního pólu, který je tvořen jedním velkým ostrovem s velkým množstvím přiléhajících ostrovů a ostrůvků.
Povrch světadílu není tvořen pouze ledem. Ledovce (např. Rossův šelfový ledovec) sice zaujímají největší část porchu Antarktidy (téměř 99%), ovšem naleznete zde i hory (nejvyšší hora je Mount Vinson s výškou 4 892 m. n. m.) a pohoří (např. Transarktické pohoří). Jelikož je Antarktida známá také jako země věčné zimy, neprotékají zde žádné řeky, potoky a dokonce i jezera byste v této oblasti hledali marně.
Antarktický ledovcový štít dokonce tvoří 80% světových zásob sladké vody.
Podnebí
Antarktické podnebí je opravdu drsné, neboť v nejchladnější měsíc (červenci) se zde teploty pohybují okolo -70°C. Naopak v teplejších měsících, jako je např. leden, denní teploty dosahují "až" 0°C. Díky těmto tepltotám je Antarktida právem označována jako nejchladnější kontinent na Zemi.
Ač se to zdá neuvěřitelné z hlediska srážek by tento světadíl mohl být označen za poušť. Na Antarktidě totiž sněží opravdu minimálně (max. 500 mm za rok). I díky tomu se tento světadíl pyšní téměř nepřetržitou jasnou oblohou.
Antarktida dosahuje prvenství nejen v nejnižsích teplotách ale také ve větrnosti. Tento světadíl se vyznačuje také silnými větry, které dosahují rychlosti až 250 km/hod.
Polární expedice na Antarktidu
Úplně prvními, kteří pravděpodobně překročili jižní polární kruh, byli Maorové z Nového Zélandu. Ovšem až v 18. století se na nehostinnou Antarktidu odvážili vstoupit Angličané, kteří byli následováni Rusy a Francouzi. I přes fakt, že se na tento kontinent vypravilo mnoho expedic, až do počátku 20. století zůstalo antarktické vnitrozemí člověkem neobjeveno. Prvním člověk, který dosáhl jižního pólu, se tak v roce 1911 stal Roald Amundsen z norské výpravy. Po dobytí jižního pólu se na Antarktidu začaly vypravovat hlavně vědecké expedice, které využívaly ledoborce, pásová vozidla a letadla.
Expedic na Antarktidu ale nikdy nebylo velké množství, a tak se tento kontinent stále pyšní člověkem téměř nedotčenou faunou a flórou. Tento fakt navíc podporují smlouvy z roku 1959, 1980 a 1991, podle nichž mohou všechny světové státy Antarktidu využívat pouze pro mírové účely a jsou povinni chránit antarktické životní prostředí.
Hospodářství
Na Antarktidě vládnou opravdu drsné podmínky, není tedy divu, že se na jejím území nikdy neusídlil žádný lidský kmen. Jediní, kdo v současné době tento kontinet obývají, jsou vědečtí pracovníci ve výzkumných polárních stanicích.
I přes nehostinné podmínky zde ale člověk začal těžit nerosty a lovit ryby. Právě na tyto dvě suroviny je tento kontinent opravdu bohatý. Jelikož se ale většina států světa shodla na tom, že je nutné chránit jedinečné antarktické životní prostředí, byla v roce 1991 podepsána smlouva, která na 50 let na celé Antakrtidě zakázala těžbu nerostů.
V oblasti ledového světadílu je dnes provozován pouze rybolov a turistika.
Měna a jazyk
Na území Antarktidy je platný Antarktický dolar, který je vydáván soukromou společností s názvem Antarktická zámořská společnost. Za Antarktický dolar si fyzicky nic nekoupíte, neboť je vydáván jako sběratelský předmět a je tedy neplatný. Tato měna je pak vydávána pouze v podobě bankovek v hodnotě 1, 2, 3, 5, 10, 20, 50 a 100 s označením A$. Část peněz, které byly směněny na antarktické dolary, je pak věnována na financování vědeckých projektů na Antarktidě.
Antarktida nikdy nebyla trvale osídlena žádným lidským kmenem. Z tohoto důvodu žádný oficiální antarktický jazyk neexistuje.
Čas
Na Antarktidě je oproti České republice v období letního času o 10 hodin více, v zimním naopak o 9 hodin více.
V této oblasti je také možné zažít polární den a polární noc. Polární den na Antarktidě nastává nejčastěji při prosincovém slunovratu. Jeho délka pak závisí na vzdálenosti od jižního pólu - čím je člověk blíže k pólu, tím je polární den delší. V oblasti pólu tak polární den trvá 179 dnů. Polární noc pak začíná během červnového slunovratu. U polární noci, stejně jako u polárního dne, platí, že čím blíže je člověk pólu, tím je polární noc delší. Na území jižního pólu tedy polární noc trvá stejně dlouho jako polární den, a to 179 dnů.
Víza
Antarktida není oficiálním státem, tím pádem je jediným územím světa bez hraničních kontrol. Pro vstup na antarktické území tak není nutné zřizovat vízum.
Pro účast na expedici na Antarktidu je tak nutné mít pouze platný cestovní pas.
Arktida
Geografie
Samotné hranice Arktidy je velice těžké stanovit. Nejčastěji je ale za Arktidu označována oblast severně od severního polárního kruhu. Jako Arktida je také označováno území, které se z části rozprostírá na osmi arktických státech, a to Finska, Norska, Ruska, USA, Kanady, Islandu, Grónska (Dánska) a Laponska. K Arktidě se také řadí velké množství ostrovů, např. Špicberky, Nová Země či Baffinův ostrov.
Většinu plochy Arktidy tvoří Severní ledový oceán, který je skoro celý rok zamrzlý či na něm plují ledové kry. Zbylá část povrchu je tvořena převážně lesy na severu Evropy, Asie, Grónska a Severní Ameriky.
Podnebí
Podnebí je na Arktidě rozhodně přívětivější než na Antarktidě. Teploměr v této oblasti v zimě spadá nejvíce k -40°C. Nejčastěji se ale teploty v této oblasti pohybují od 2 do 10 stupňů Celsia.
Sněhové či dešťové srážky jsou na Arktidě opravdovou výjimkou. Za rok v této oblasti spadne 100-150 mm srážek, které jsou z valné většiny sněhové.
Na Arktidu ovšem silně dopadá globální oteplování. Díky němu v těchto končinách poměrně ve velkém tají ledovce, čímž se zvyšuje mořská hladina nejen v oblasti Arktidy, ale na celém světě.
Polární expedice na Arktidu
Za první skutečné objevitele Arktidy jsou považování Vikingové, kteří v 8. století objevili Faerské ostrovy a osídlili Island.
Vikingská civilizace, obývající oblast Arktidy, bohužel ale v 15. století zanikla. Od 16. století se tak na toto území začaly vydávat další civilizace (např. Portugalci), aby jej detailněji prozkoumali a dobyli severní pól.
Severní pól se ale podařilo dobýt až v roce 1909, a to Američanu Robertu Pearymu. O několik let později se ovšem ukázalo, že Peary ve skutečnosti severního pólu nedosáhl. Za opravdové pokoření severního pólu je tak považována výprava Roalda Amundsena z roku 1926.
Arktida pro lidskou populaci vždycky byla velkou záhadou obestřenou velkým množstvím tragédií. I z tohoto důvodu tato oblast vždy lákala velké množství dobrodruhů, kteří neváhali nasadit své životy, aby odhalili taje "vrcholu země". Některé příběhy těchto dobrodruhů i dnes zůstávají jednou velkou záhadou a není jisté, zda se vůbec někdy dozvíme, proč se tito odvážlivci nikdy nevrátili domů.
Dodnes si tak Arktida zachovává svou drsnou, člověkem nepodmaněnou, tvář.
Obyvatelstvo
Ač se to na první pohled může zdát neuvěřitelné, na Arktidě žijí lidé již několik tisíciletí. Původními obyvateli této oblasti jsou Inuité, kteří se naučili žít v nehostinných podmínkách Arktidy. Inuité obývají převážně oblast severní Ameriky a Grónska. Ovšem dokonce i v blízkosti polárního kruhu, na Aleutských ostrovech, je možné najít stálé obyvatele - Aleuty. V severní Skandinávii je možné se setkat s domorodci - kočovnými Laponci (správně Sámové) a v oblasti severovýchodní Sibiře si svá obydlí zřídili Čukčové, kteří zde ve velkém chovají stáda sobů. 1 600 km od severního pólu trvale žijí Polární Eskymáci, kteří jsou tak právem označováni za nejseverněji žijící komunitu.
Arktidu tak celkově obývá zhruba 10 milionů obyvatel.
Měna a jazyk
Arktidu sice obývá asi 10 milionů příslušníků domorodých kmenů, ovšem žádný jednotný jazyk ani měna v této oblasti neplatí.
Obyvatelé Arktidy neobchodují s žádnými světovými státy. Není tedy potřeba, aby v tomto království ledu byla zavedena jakákoliv měna.
Inuité, Aleuté, Laponci (správně Sámové), Čukčové a Polární Eskymáci v rámci své komunity mluví svým specifickým jazykem. Jazyk Inuitů je označován jako Inuitština a vyskytuje se v mnoha dialektech. Inuitštinu je možné nejčastěji zaslechnout v oblasti severní Kanady, Grónska a Aljašky. Vcelku poznaným jazykem je rovněž Laponština, která je odnožem Sámských jazyků.
Čas
Je velmi složité určit jednotný čas, který by platil napříč celou Arktidou, neboť hranice Arktidy nejsou jednotně vymezeny a je možné je učit několika způsoby.
Pro severní pól není určené žádné časové pásmo, a tak se místní čas může stanovit dle Greenwich Mean Time (GMT) či dle národního času země, ze které expedice pochází. Jelikož se na severním pólu všechna časová pásma blíží nule, je velmi oblíbená činnost členů expedic projít všechna časová pásma.
Na Arktidě je také možné zažít polární den a polární noc. Polární den na Antarktidě nastává nejčastěji při červnovém slunovratu. Jeho délka pak závisí na vzdálenosti od severního pólu - čím je člověk blíže k pólu, tím je polární den delší. V oblasti pólu tak polární den trvá 179 dnů. Polární noc pak začíná během prosinového slunovratu. U polární noci, stejně jako u polárního dne, platí, že čím blíže je člověk pólu, tím je polární noc delší. Na území seveerního pólu tedy polární noc trvá stejně dlouho jako polární den, a to 179 dnů.
Víza
Pro expedici na Arktidu, speciálně na severní pól, není podmínkou zřizovat turistické vízum, a to i z důvodu toho, že oblast severního pólu není státem s hranicemi.
Arktidu je tak možné navštívit pouze s cestovním pasem, který je platný minimálně 6 měsíců po návratu z expedice.
