Polární expedice

Antarktické podnebí je opravdu drsné, neboť v nejchladnější měsíc (červenci) se zde teploty pohybují okolo -70°C. Naopak v teplejších měsících, jako je např. leden, denní teploty dosahují "až" 0°C. Díky těmto tepltotám je Antarktida právem označována jako nejchladnější kontinent na Zemi.

Ač se to zdá neuvěřitelné z hlediska srážek by tento světadíl mohl být označen za poušť. Na Antarktidě totiž sněží opravdu minimálně (max. 500 mm za rok). I díky tomu se tento světadíl pyšní téměř nepřetržitou jasnou oblohou.

Antarktida dosahuje prvenství nejen v nejnižsích teplotách ale také ve větrnosti. Tento světadíl se vyznačuje také silnými větry, které dosahují rychlosti až 250 km/hod.

Úplně prvními, kteří pravděpodobně překročili jižní polární kruh, byli Maorové z Nového Zélandu. Ovšem až v 18. století se na nehostinnou Antarktidu odvážili vstoupit Angličané, kteří byli následováni Rusy a Francouzi. I přes fakt, že se na tento kontinent vypravilo mnoho expedic, až do počátku 20. století zůstalo antarktické vnitrozemí člověkem neobjeveno. Prvním člověk, který dosáhl jižního pólu, se tak v roce 1911 stal Roald Amundsen z norské výpravy. Po dobytí jižního pólu se na Antarktidu začaly vypravovat hlavně vědecké expedice, které využívaly ledoborce, pásová vozidla a letadla.

Expedic na Antarktidu ale nikdy nebylo velké množství, a tak se tento kontinent stále pyšní člověkem téměř nedotčenou faunou a flórou. Tento fakt navíc podporují smlouvy z roku 1959, 1980 a 1991, podle nichž mohou všechny světové státy Antarktidu využívat pouze pro mírové účely a jsou povinni chránit antarktické životní prostředí.

Podnebí je na Arktidě rozhodně přívětivější než na Antarktidě. Teploměr v této oblasti v zimě spadá nejvíce k -40°C. Nejčastěji se ale teploty v této oblasti pohybují od 2 do 10 stupňů Celsia.

Sněhové či dešťové srážky jsou na Arktidě opravdovou výjimkou. Za rok v této oblasti spadne 100-150 mm srážek, které jsou z valné většiny sněhové.

Na Arktidu ovšem silně dopadá globální oteplování. Díky němu v těchto končinách poměrně ve velkém tají ledovce, čímž se zvyšuje mořská hladina nejen v oblasti Arktidy, ale na celém světě.

Je velmi složité určit jednotný čas, který by platil napříč celou Arktidou, neboť hranice Arktidy nejsou jednotně vymezeny a je možné je učit několika způsoby.

Pro severní pól není určené žádné časové pásmo, a tak se místní čas může stanovit dle Greenwich Mean Time (GMT) či dle národního času země, ze které expedice pochází. Jelikož se na severním pólu všechna časová pásma blíží nule, je velmi oblíbená činnost členů expedic projít všechna časová pásma.

Na Arktidě je také možné zažít polární den a polární noc. Polární den na Antarktidě nastává nejčastěji při červnovém slunovratu. Jeho délka pak závisí na vzdálenosti od severního pólu - čím je člověk blíže k pólu, tím je polární den delší. V oblasti pólu tak polární den trvá 179 dnů. Polární noc pak začíná během prosinového slunovratu. U polární noci, stejně jako u polárního dne, platí, že čím blíže je člověk pólu, tím je polární noc delší. Na území seveerního pólu tedy polární noc trvá stejně dlouho jako polární den, a to 179 dnů.