Švýcarsko, 27.06.-02.07.2021 - International Luxury Fam Trip

Po třech letech se mně opět naskytla příležitost vyrazit na pracovní cestu do Švýcarska. Na přelomu června a července 2021 švýcarská centrála cestovního ruchu organizovala International Luxury Fam Trip pro účastníky z celého světa. Nicméně účast byla omezena zejména na Evropu, jelikož pro cestující ze zámoří stále panovaly přísnější cestovatelské podmínky. Pro cestu z ČR ale stačilo potvrzení o očkování/prodělání covidu nebo PCR test před cestou. Takže nic složitého a mohl jsem vyrazit na šestidenní poznávání země helvétského kříže.

Grüezi Švýcarsko

Jelikož je z Brna lepší dostupnost letiště ve Vídni, využil jsem právě letu z letiště Schwechat, přičemž jsem pohodlně využil parkování hned vedle terminálu s uplatněním zvýhodněné parkovací karty (kterou lze u nás zakoupit). Všechny formality na letištích proběhly bez problému a po příletu začalo opravdové švýcarské dobrodružství.

Přímo na letišti jsem nasedl do pohodlného vlaku a v první třídě vyrazil na cca hodinovou cestu do Lucernu. Toto přibližně osmdesátitisícové městečko na břehu stejnojmenného jezera a na úpatí bájné hory Pilatus mně ihned okouzlilo. První dvě noci jsem byl ubytován v pětihvězdičkovém hotelu Schweizerhof Lucerne, který se nachází přímo u promenády a patří ke klasickým „palácům“ s historickým nádechem a elegantními pokoji ve stylu světových známých osobností, které zde pobývaly.

Po check-inu jsem měl příležitost ke krátké procházce po městě a stihl jsem si tak prohlédnout promenádu u jezera, významný lví monument a v neposlední řadě se také projít po nejstarším dřevěném mostě na světě. Zkrátka ideální začátek služební cesty! Večer následovalo zahájení „Fam tripu“ s ostatními účastníky při večeři na venkovní terase hotelové restaurace Galerie.

Lanovky, zubačka, loď a mnohé další v okolí Lucernu

Druhý den pro nás byl připraven už itinerář výletu na legendami opředenou „dračí“ horu Pilatus. Cesta byla jednoduchá – z hotelu krátká cesta autobusem ke stanici lanovky a pak už jen pohodlná jízda. Nejprve do mezistanice, kde je možné vystoupit a užít si spoustu zábavy zejména pro rodiny (lanový park, dětské hřiště, letní sáňková dráha, zipline nebo i stanové městečko ve stromech). Něco málo jsme z toho vyzkoušeli a vyrazili další lanovkou na samotný dvoutisícový vrchol (z mezistanice je možné zvolit i pěší cestu, ale časový press nám to bohužel neumožnil). Z lanovky se můžete vydat několika směry za nádhernými výhledy či za delšími turistickými trasami. A pokud by Vás přepadl hlad nebo žízeň, i v této výšce najdete restaurace, a dokonce i dva unikátní hotely, kde je přenocování opravdovým zážitkem.

Po krátké procházce a obědě v restauraci jednoho z horských hotelů jsme se vydali na cestu dolů. A opět to byl unikátním způsobem – svezli jsme se totiž nejstrmější horskou železnicí (tzv. zubačkou) na světě až přímo k jezeru Lucern. Odtud pak následovala plavba lodí z jedné strany jezera až do města. kde jsme stihli navštívit nejpopulárnější švýcarské muzeum – Muzeum dopravy (Swiss Museum of Transport). Zde si najdou své všichni – od dospělých až po děti, od milovníků železnic až po vášnivé astronauty. Rozšířením muzea je pak expozice o výrobě švýcarské čokolády i s ochutnávkou, což bylo také zajímavé zpestření.

Zde bych chtěl podotknout, že jsme po celou dobu cestovali na jízdenku Swiss Travel Pass, která zahrnuje veškerou hromadnou dopravu vlakem, autobusem, městkou dopravou, lodí a také některé lanovky. Zkrátka švýcarský systém je dokonale propracovaný, propojený a funguje na jedničku včetně nejrůznějších návazností. Navíc je možné tuto jízdenku využít i jako vstupenku zdarma do mnohých muzeí nebo jako slevovou kartu pro další muzea, galerie či lanovky.

Švýcarsko jako symbol luxusu

V ten stejný den jsme večer ještě vyrazili na další business večeři do vyhlášeného hotelu Park Hotel Vitznau nedaleko Lucernu. A musím uznat, že to byl rozhodně jeden z nejúchvatnějších hotelů ve Švýcarsku, který jsem měl možnost navštívit. S umístěním na břehu jezera, krásnými a prostornými suitami, velkolepými lázněmi a dvěma michelinskými restauracemi není divu, že naplňuje očekávání i nejnáročnějších klientů.

Následující dopoledne jsme ještě stihli prohlídku města s průvodkyní, která nám ukázala historické jádro Lucernu, středověké hrady, centrum na březích řeky a také galerii Rosengart Collection, kde jsme měli možnost si po boku zakladatelky a majitelky umělecké sbírky prohlédnout bohaté kolekce nejen Picassových obrazů (zážitek i pro umělecké lajky).

Vzhůru do hor - Davos-Klosters

V odpoledních hodinách jsme se sbalili a vyrazili na tříhodinovou cestu vlakem do typického horského střediska – do Davosu – malebného městečka, které se proslavilo konáním Světového ekonomického fóra, nejstaršího hokejového mezinárodního turnaje Spengler Cupu a samozřejmě také stovkami kilometrů sjezdovek a tratí pro běžky či horská kola. Horské městečko v údolí ve výšce kolem 1500 m. n. m. představuje lyžařský ráj ve spojení s nedalekou vesnicí Klosters a žije to zde zejména v zimních měsících. Léto je o něco klidnější, takže se člověk nemusí obávat davů turistů. Nocleh na dvě noci nám poskytl hotel AMERON Davos Swiss Mountain Resort, který představuje lepší čtyřhvězdičkové ubytování v horském stylu „alpine chic“ a nabízí vše potřebné od kvalitní restaurace přes wellness a lázně až po úschovnu lyží a kol. Navíc k lanovce se dostanete jednoduše místní kyvadlovou dopravou..

Ani počasí nám to nedokázalo znechutit

Po dlouhé cestě jsme se těšili na postel, abychom byli další ráno svěží a připravení na program. Nejprve jsme v mlhavém počasí vyrazili zubačkou k slavnému hotelu Schatzalp umístěném na kouzelné hoře (Magic Mountain), který byl dříve využíván jako léčebna tuberkulózy a dýchacího ústrojí. V sychravém počasí to mělo opravdu autentickou atmosféru.

A pokud jste milovníci rostlin a květin, tak v okolí hotelu najdete rozsáhlou zahradu s flórou z celého světa, která i pod zataženou oblohou vypadá nádherně. Mnozí si pak mohou hotel spojit s filmem Youth od slavného režiséra Sorrentina, který se zde natáčel.

Poté byla v plánu cca půldenní túra do hor, ale počasí nám nepřálo, tak jsme se svezli kočárem s koňmi a dojeli do krásného údolí ve výšce 1861 m. n. m. s horskou vesničkou Sertig Dörfli a opravdu krásnými výhledy na okolní masivy i zelené horské pláně plné pasoucích se krav. Dopřáli jsme si zde oběd v tradiční roubené restauraci a pak nás již očekávali v rodinné farmě, kde jsme se naučili péct lokální ořechový koláč a vyzkoušeli mnoho produktů včetně sýrů a schnapsu, které tam vyrábějí již od nepaměti.

Odpoledne se ale počasí přece jen trochu umoudřilo a mohli jsme se vydat k nedalekému vodopádu a užít si takovou zdravotní procházku na čerstvém horském vzduchu. Večer už nás čekala další obchodní večeře, tentokrát ve vedlejší vesnici Klosters v restauraci s krásným výhledem na okolní scenérie.

Jízda historickým vlakem

Předposlední den jsme dopoledne vyrazili na jízdu historickým vlakem z roku 1920 do Filisuru, což bylo pěkné zakončení pobytu v Davosu s příjemnými výhledy mimo jiné i na památku UNESCO v podobě viaduktu Landwasser.

Nicméně pak už nastal čas toto krásné vysokohorské prostředí opustit a vydat se vlakem do Curychu, kde jsme strávili poslední noc v luxusním hotelu The Dolder Grand*****, který je součástí uskupení Swiss Deluxe Hotels. Jedná se o opravdu krásný a propracovaný resort s možností ubytování v tradiční historické části nebo v nových a moderních hotelových křídlech. Nachází se v kopci nad městem, a i samotný transfer zubačkou je zpestřujícím zážitkem. V hotelu jsme sice příliš času nestrávili, ale dopřáli jsme si lahodnou business večeři a ráno před odjezdem jsem si prostě musel přivstat a prozkoumat hotelové wellness s bazény a vířivkami venku i vevnitř.

Curych a jeho krásy

Cesta se chýlila ke konci, ale poslední den před večerním odletem jsem přece jen chtěl ještě trochu poznat Curych. Historické centrum kolem řeky jsem si prošel křížem krážem a viděl vše podstatné. Dokonce jsem vyšlapal i na jednu z kostelních věží, abych si město prohlédl z trochu jiného úhlu pohledu. A jako milovník fotbalu jsem ani nemohl vynechat FIFA Museum, kde je vstup se Swiss Travel Pass zdarma. Se spokojeným výrazem jsem se pak už mohl pomalu vydat na 15minutovou jízdu vlakem na letiště k odletu a rozloučit se s úžasným Švýcarskem.

Měl jsem tedy příležitost vyzkoušet vše, co je pro tuhle malou, ale neuvěřitelně rozmanitou zemi tak typické – od vysokých hor a ledovcových jezer, přes skvělou gastronomii, čokoládu a tradiční sýry, až po cestování komfortními vlaky či poznávání historie malebných měst. Opravdu to stálo za to a je to příjemné zpestření pro ty, kteří chtějí vyzkoušet i něco jiného, než jsou pláže v exotických destinacích. Tak „tchüs“ Švýcarsko a třeba zase brzy na viděnou.